Ocelová vlna a prskavky
Tyto dva nástroje jsou asi ty nejznámější mezi fotografy, kteří někdy pracovali s dlouhou expozicí a zkoušeli vytvořit nezvyklou fotografii. Oba nástroje mají velice pěkný efekt, ale nesou s sebou i pár úskalí, se kterými je zapotřebí počítat.
Ocelová vlna v pohybu
Ještě než se pustíme do vysvětlování, je nezbytné upozornit, že oba nástroje hoří, a to poměrně vysokou teplotou, takže je nutné dbát zvýšenou pozornost, aby nedošlo k újmě jak na zdraví, tak na majetku.
Tip: Noste s sebou lahev s vodou, abyste vždy mohli zbytky prskavek nebo ocelové vlny, po dokončení fotografování, polít.
Ocelová vlna
Kdo by neznal klasickou fotografii s ohnivým kolem a ohnivými paprsky kolem. Až ikonická fotografie tohoto nástroje a myšlenky kreslení světlem. Jak taková fotografie vzniká, co je to ocelová vlna a kde se shání? Pojďme se na to podívat.
Roztočená ocelová vlna
Ocelová vlna je výrobek z oceli, která je velice pevná a velmi elastická. Má 7 stupňů hrubosti a používá se na opracování různých druhů povrchů. Pro naše účely focení budeme potřebovat tu nejjemnější variantu, která je značena jako 000. Nejhrubší je pak značena číslem 4. Ocelovou vlnu seženeme v každém lepším hobby marketu, prodává se v balení po několika válečcích. K vytvoření kompletního nástroje potřebujeme ještě dalších pár věcí, proto v hobby marketu ještě chvilku zůstaneme. Musíme sehnat metličku na vejce, 9V baterii nebo zapalovač, provázek a pracovní rukavici.
Ocelovou vlnu nacpeme do metličky, k metličce přiděláme provázek, postačí zhruba metr, pracovní rukavici si nasadíme na ruku jako ochranu, aby se nám provázek příliš nezaryl do ruky, popřípadě strhnul kus kůže. Bolí to jak čert. Ocelovou vlnu jsme schopni zažehnout buď 9V baterií nebo zapalovačem. Zapalovačem v případě těch jemných variant. Hrubé jdou též, ale trvá to věčnost.
Ocelová vlna v tunelu + pár světýlek
Abychom nevytvářeli na fotkách pouze „světelný nepořádek“, tzn. zběsilé máchání zapálenou ocelovou vlnou před objektivem, zamyslíme se nejprve nad tím, co bychom rádi vytvořili. Jelikož již známe poměrně spoustu technik, co se dá se světly vytvořit, můžeme využít právě ty.
Základem z ocelové vlny je ji pořádně roztočit a vytvořenou odstředivou silou se docílí toho, že začnou odlétávat žhavé částečky. Tím vzniká ten nádherný ohnivý efekt. Zde tedy postačí stát na místě, zažehnout ocelovou vlnu a celý nástroj roztočit. Ideálně tak, aby ruka zůstávala stále na stejném místě. Tím docílíme relativně pravidelného kruhu. Točit s tím nástrojem můžeme před sebou nebo nad hlavou.
Orb vytvořený ocelovou vlnou
Můžeme také přidat pohyb při zachování tvorby kruhů, takže nám vznikne celá ohnivá stěna.
Ohnivá stěna
Tip: Když odlétávají žhavé kousky vlny různě do prostoru, občas se stane, že nějaký žhavý kousek zaletí, kam nemá. Např. za krk, což není vůbec nic příjemného. Doporučuji tedy mikinu s kapucí v průběhu točení.
Ohnivé kolo s LED páskem uprostřed – levný a nevýrazný
Pokud se již nespokojíme jen s jednoduchým nástrojem, nejlepší je zkonstruovat si pořádný doma. Nejprve ale musíme nakoupit pár věcí. Potřebujeme nějakou motyčku, která má příjemnou rukojeť – to se řízne v půli, takže motyčka je k ničemu. Ocelové lanko a pak nějaké upevňovací materiály. Tím, že máme k dispozici i ocelové lanko namísto provázku, můžeme k němu přidělat LED pásek. Zde je obyčejný vánoční, není tak výrazný. Na Aliexpresu se dá sehnat výkonnější i s několika režimy svícení a blikání.
Vlevo propracovanější nástroj včetně LED pásku, vpravo jednoduchý s provázkem.
Prskavky
Prskavky jsou populární zejména v době Vánoc a na Silvestra. Jsou populární díky svému úžasnému efektu odpadávání hořlavých částeček, které vypadají jako pěkné jiskry. Na trhu existují různé dlouhé prskavky a hlavně s různě dlouhou dobou hoření. Pro naše potřeby postačí většinou takové, které vydrží hořet zhruba 30 vteřin. Stejně jako v případě ocelové vlny je dobré se zamyslet nad tím, co bychom rádi vytvořili, a ne jen vyplnili fotku čmáranicemi.
Můj úplně první vytvořený ORB z prskavky i s cestičkou
Úplný základ bych viděl v ORBu, světelné kouli. Návod, jak na to, najdete zde. Namísto ruční svítilny použijeme prskavku. Dále bychom mohli využít prskavku na konci plastové trubky nebo programovatelné tyčky, pokud máme. Zde se hodí zmínit fakt, že pokud nepotřebujeme, aby prskavka hořela celou dobu, ale jen pár vteřin, dá se prskavka upravit. Vypočítáme si přibližnou dobu hoření k fotografii, kterou chceme pořídit a prskavku v tom místě přerušíme tím, že sloupneme kousek materiálu. Tzn. pokud používáme třicetivteřinovou prskavku a potřebujeme fotku zhruba 5 vteřin, rozdělíme si prskavku na třetiny a v jedné třetině ji přerušíme. Tím zajistíme, že dohoří přesně do toho místa a zhasne. Takto můžeme prskavku opět zažehnout, až ji budeme potřebovat.
Prskavka umístěná na konci plastové trubky
Oba nástroje mají své nesporné výhody hlavně ve vizuálu, mají bohužel ale i své stinné stránky, a to poměrně podstatné. Hlavním nedostatkem je fakt, že ani ocelovou vlnu, ani prskavku po zažehnutí libovolně nevypneme, a opět zase nezapneme. Musíme tedy s tímto kalkulovat při tvorbě fotografie, kdy chceme mít nějaký odlišný efekt než pouze „obyčejná“ kola nebo světelné koule. Další negativem je jejich pracovní teplota, kdy kousek žhavé ocelové vlny za krkem nebo na oblečení není vůbec příjemný.
Ohnivý hřib
Velká výzva je samotné zapalování/zažehávání. U ocelové vlny je to poměrně jednoduché s 9V baterií. Párkrát se kontakty dotkneme vlny a ona zažehne, když ji pomalu roztočíme. Horší je to u prskavky, kdy kolikrát ne a ne zahořet. Poté jsou zde i povětrnostní podmínky, ve větru prskavku prostě nezapálíte, a nebo jen s velkou trpělivostí.
Autoři: DDM Kralupy nad Vltavou
