Jak na výtvarku v domácím prostředí
Láká vás zažít legraci a zábavu při domácím vyrábění a malování s dětmi, ale máte obavy, jestli je to dobrý nápad? Výtvarnice Jana Podzemná z Helceletky vás předsvědčí, že ano a poskytne vám spoustu užitečných tipů, jak společné tvoření nejen přežít, ale užít si ho s radostí.
Jana Podzemná: Výtvarka doma – tipy, jak si tvoření společně s dětmi užít
Láká vás vyzkoušet si některé výtvarné činnosti doma s dětmi? Možná však trochu váháte, protože:
– se děsíte vzniklého nepořádku
– obáváte se, že to bude náročné na realizaci
– myslíte si, že nemáte potřebný materiál
– chcete zkusit něco jiného než omalovánky a váháte, zda to zvládnete
Nachystala jsem pro vás pár nápadů, jak se do toho pustit v domácích podmínkách a se základní výtvarnou/kutilskou výbavou. Vybrala jsem to nejlepší z našich výtvarných realizací s dětmi v kroužcích a přetavila do domácích podmínek (i pro naprosté začátečníky).
1. Jak ošetříme prostor?
Nezapomeneme na naše pracovní oblečení, stačí triko, zástěrka. Začne to vyčleněním místečka, kde se bude tvořit. Ideální je pokrýt stůl/podlahu atp. igelitovým ubrusem, případně novinami. Ubrus neprosakuje a lze snadno vyčistit.
Děti už vytuší, že se něco bude dít a možná budou zvědavě pokukovat, mohou se i zapojit do příprav.
Nejlepší inspirací pro děti je dospělý, který začne vlastním příkladem.
2. Kde sehnat materiál?
Vše, co budeme potřebovat, už většinou máme doma. Co není, nahradíme tím, co máme. Budeme si hrát a improvizovat.
Veškerá výtvarka, se kterou vás budeme postupně seznamovat, se bude točit kolem tohoto materiálu:
papír – klasický, recyklovaný z krabic, obalů od potravin, balicí… barevný i nebarvený, kartony od vajec
lepidla – disperzní typu Herkules. Náhrady: tapetové lepidlo, škrob na textil, kukuřičný, bramborový i pudinkový prášek nebo hladká mouka rozmíchaná ve vodě. Uvedenou mouku a práškový škrob je potřeba naředit vodou na řídkou konzistenci. Pak lepí papír.
barvy – ideální jsou vodou ředitelné a bezpečně omyvatelné, temperové barvy nebo vodovky. Náhrady: potravinové barvivo, pudinkový prášek (většinou máme doma žlutý, vanilkový), ovocné šťávy, zelené listí, výluh z kávy, kakaa, čaje, kurkumy apod. Zbytky kosmetiky – rtěnky, linky, oční stíny, make-up atp.
další materiály a pomůcky běžné v domácnosti – tužky, pastelky, kuchyňské náčiní, kelímky, misky, špejle, zbytky textilu, provázků, nití, samolepící štítky, páska, kancelářský bloček…
Dobrá zpráva je, že k jedné výtvarné aktivitě stačí minimum materiálu. Děti nezahlcujeme, dávkujeme činnosti postupně, povídáme si s nimi při tvorbě, jsme spolu.
Vyhneme se tak přehlcení. S minimem dosáhneme na maximum výsledků. Podle situace a selského rozumu, buď dítě necháme tvořit samostatně a jen je podporujeme a přisouváme, či ubíráme materiál, nebo si tvoříme vedle svůj vlastní projekt, pokud to situace dovolí (třeba nás to láká a chceme něco zrealizovat, zrelaxovat nebo jen tak na zkoušku a motivačně). Děti to vidí, napodobují a často je to vtáhne do tvoření.
Může se stát:
Naše snaha se prostě mine účinkem a do tvoření není chuť ani nálada. Nic se neděje, příště bude líp. Nejhorší, co se může stát, je zoufale sebe a děti do tvoření nutit. Mus je hnus, jak se říká.
Jste zaměřeni na výsledek, nebo na zážitek?
Každou výtvarnou věc lze esteticky nenásilně podpořit. Pomocí zvoleného materiálu, barev atp. Otázkou je, zda hlavně u nejmenších dětí nedat raději přednost hravému zkoumání materiálů a možnosti zážitku, než dokonale estetickému výsledku.
Ideální je obojí kombinovat podle situace a nálady. To je vhodné i u starších dětí. Některé materiály můžeme např. hladit, všechny zkoumat očima, některé mačkat a zkoumat sluchem a udělat si z tvoření ještě lepší zážitek. Některé i ochutnat, například, když otiskujeme rozpůleným jablíčkem a druhou půlku sníme.
Často může dojít i k úplnému zničení díla, jež padne za oběť skvělému zážitku. Aby to byl bezva zážitek i pro dospělé, je potřeba se oprostit od zažité představy, že to má nějak vypadat. Nikomu se nemusíme zavděčit. Je to jen naše věc, když zdařilou abstrakci našeho prcka odebereme na nástěnku (a nabídneme další papír, když se rozjede), nebo jej necháme, ať papír proděraví, roztrhá a dokončí destrukci (ostatně proč ne, je to přece pořád jenom papír).
 |
 |
3. Co děti baví
– třídění, stříhání a lepení materiálů i jejich vrstvení
– modelování
– vše, kde je voda, malování a barvení
– vytváření prostorových objektů (hlavně starší děti)
Co vlastně s dětmi tvořit?
Vybrala jsem 3 hlavní okruhy témat, které mají děti rády a lze je dobře využít k motivaci hravou formou, stačí si vybrat:
Pohádky a příběhy
Člověk a jeho svět
Příroda
Dnes vás seznámím s tipem na tvoření, které spadá do prvního tematického okruhu – ”Pohádky a příběhy”. Na další tipy na konkrétní vyrábění se můžete těšit v dalších dnech.
Pohádky a příběhy
Příběhy, ať už v knížkách nebo filmech, jsou ideální k pozvolnému přechodu ke tvoření.
S Krtečkem můžeme cestovat do vesmíru, vyrábět kalhoty a další oblečení, jet na výlet autem. Cestovat můžete také třeba za piráty z Karibiku a podívat se tak na různé tajuplné ostrovy. A kdo by neměl chuť si třeba upéct dort pro Pejska a Kočičku nebo udělat módní přehlídku pohádkových princezen a víl. Fantazii se zkrátka meze nekladou.
 |
 |
Tip na tvoření:
Dort/pizza pro Pejska a Kočičku
Nachystáme si do mističek nejrůznější ingredience na dort, tak, jak by ho asi míchali Pejsek a Kočička. Využijeme různé výstřižky z novin, časopisů, krabiček, i barevné papírky a štítky, nitě, co nás napadne a máme k dispozici. Z kartonu vystříhneme kruh a využijeme třeba moučné lepidlo, naředěný Herkules nebo tapetové lepidlo na lepení.
Děti si bohatě užijí natírání, mokření i lepení a sestavování bez tekutých barviček. Lepidlo je ale možné i obarvit. Barevnost obstarají ingredience, asi většinou z papíru. Pokud lepíme Herkulesem nebo jiným disperzním lepidlem, můžeme se pustit i do lepení náročnějších kousků z vlny, textilu, silnějšího kartonu, tohle lepidlo to zvládne.
Autoři: Helceletka – dům dětí a mládeže 
