Železniční modeláři – stavba Balmů ze stavebnice MTB
Před několika měsíci jsme v článku prezentovali nově vydané modely motorových vozů řady 820 a přípojných vozů Balm/Bix od společnosti MTB. Výrobce krátce nato začal také nabízet stavebnice těchto přípojných vozů. Jakmile se tyto stavebnice objevily na pultech prodejců, několik jsme jich pořídili a někteří z nás se rychle pustili do stavby. V průběhu stavby tří kusů vznikaly i dokumentační fotografie, o které bychom se s vámi nyní rádi podělili.
Na samotném začátku stavby jsou tři sáčky s díly k jednotlivým vozům. Oproti hotovému továrnímu modelu zde chybí deska plošných spojů pod střechu vozu, ve které je osvětlení interiéru a konektor pro digitální dekodér. Modelář si musí zvlášť pořídit nápravy, které také nejsou součástí stavebnice. Neopracované výlisky skříně vozu potřebují před samotným lakováním na několika místech přebroušení. Uprostřed střechy se nachází v místě vstřiku do formy přebytečný materiál, který by na hladké střeše hotového modelu vypadal velmi nevzhledně. Stejně tak je zapotřebí přebrousit přechod mezi bočnicí a čelem vozu, který je u skutečných vozů hladký. Výlisek tam má patrnou svislou hranu, která pak nepůsobí dobře.
Po přebroušení míst vzniklých nálitky nebo nepřesnostmi formy je nutné skříně vozů odmastit. K tomuto účelu se hodí syntetický líh, jarová voda nebo isopropylalkohol. Ten ale má u některých materiálů tendenci jemně leptat povrch a je tedy s ním zapotřebí pracovat opatrně. V tomto případě byl použit syntetický líh a umytí jarovou vodou. Jakmile je očištěná a odmaštěná skříň suchá, celou ji nastříkáme základovým Surfacerem. Je to jemný brousitelný tmel, který lze opakovaně nanášet. Pokud tedy třeba na střeše stále byly viditelné zbytky po vstřiku, znovu byly dočištěny a opět přestříknuty Surfacerem.
Protože tyto modely vozů byly částečně vyráběny také v domácích podmínkách, bylo podle toho nutné upravit výběr barev a způsob jejich nanášení. Pro lakování s kompresorem a pistolí většinou doma není prostor, a tak přišel ke slovu sprej. Již z předchozích projektů máme dobré zkušenosti s řadou sprejů DUPLI COLOR Art, které mají celkem pestrou nabídku odstínů vzorkovnice RAL, rychle schnou a dobře kryjí. Při lakování modelů je také výhodou, že jejich povrch je lesklý a velmi dobře se na něj bez dalších úprav nanášejí obtisky.
Výslednou podobou vozů budou vozy Bix v polomáčeném nátěru s logy ČD. Vozy tedy prošly lakem v pořadí slonová kost RAL 1015, následovala červeň rubínová RAL 3003 a na závěr střecha odstínem achátová šedá RAL 7038. Zvolené odstíny by měly odpovídat skutečným odstínům, které byly používány na osobních vozech v tomto barevném provedení – vozy Btax, Bix, Btn, Bn,…
Několik poznatků k samotnému lakování stojí za upozornění. Při barvení osobních vozů je vhodné zamaskovat i okna zevnitř, jinak by mohlo dojít k podfouknutí laku dovnitř vozu na rámy oken. Pro maskování používáme maskovací pásku Tamiya, která na rozdíl od běžných malířských pásek má jemnější strukturu a při sundávání po lakování se netrhá.
Po nalakování skříní vozů se přesuneme na složení vnitřku vozů a podvozků s kinematikou. Vlastní rám vozu jsme opět odmastili a ze strany k zemi nalakovali černým sprejem. Plocha podlahy ve voze je šedá. Po zaschnutí sestavíme kinematiku spřáhla podle návodu. Pružinky jsme pro jistotu zajistili kapkou disperzního lepidla, aby nevyskakovaly z uchycení.
Jako jeden z nedostatků hotových modelů těchto vozů jsou často výrobci MTB vytýkány sedačky. A to jak jejich tvar, tak barvu. Vzhledem k tomu, že málokdo bude zkoumat správnost tvaru sedaček ve voze, ponechali jsme ty od výrobce. Původní červenou barvu ale nahradila tmavě zelená ve spreji RAL 6005 a na opěrkách stříbrná Revellka. Pak už jen takto upravené sedačky s přepážkami mezi oddíly přilepit do rámu.
Z druhé strany rámu přijdou podvozky. Protože po sestavení dle návodu byl vůz o několik milimetrů níže, než by měl být, musely mezi rám a podvozky přijít cca 3mm podložky. Tento nedostatek jsme objevili i u továrně dodávaných vozů, které touto úpravou prošly také.
Po kompletaci podvozků a rámů byly vozy již schopné jízdy, a tak byly odzkoušeny jízdní vlastnosti, jízdní odpor a jejich chování při jízdě za lokomotivou, tak i sunutím celé soupravy. Tři rozestavěné vozy si pak užily premiéru na únorovém Dni otevřených dveří, byť v nedokončeném stavu.
Poté se vozy přesunuly vozy opět do domácích podmínek, kde dostaly příslušné obtisky. Použity byly klasické vodové obtisky od výrobce MArfDKnL. Vozy v tomto období toho moc kromě nejnutnějších nápisů neměly. Po nanesení obtisků, a jejich důkladném vyschnutí, byly skříně vozů zalakovány matným čirým lakem Mr. Hobby. Tento lak zafixuje nanesené obtisky proti jejich nechtěnému sundání z povrchu a dodá modelu finální vzhled. U osobních vozů nebo lokomotiv je potřeba pamatovat na to, že se matný čirý lak musí nanášet ještě před zasklením modelu, jinak by okna získala mléčný film, přes který by bylo do vozu vidět jen stěží.
Zasklení vozu je dodáváno bez stříbrného orámování. Je tedy potřeba si orámovat okna doma. Natírání tenkého rámu tenkým štětcem se zde neukázalo jako nejvhodnější – bylo příliš časově náročné a výsledek nebyl nejlepší. Jako vhodnější postup se ukázalo nanesení rovnoměrné plochy stříbrné barvy na papír a postupné obtiskování oken do této plochy. U těchto vozů bylo cílem nechat stříbrnou na rámech trochu nerovnoměrně a někde vynechat, protože vozy již měly značně zašlé chromování. Samotné zasklení pak již bylo rychlou prací, kdy kromě malého okénka na čele, které je nutné vlepit, se všechny díly zatlačí a drží samy.
Fotografie téměř dokončeného vozu. Zbývá natřít kliky u dveří a výstražnou žlutou natřít hrany schodů pod dveřmi.
Výrobce dodává do stavebnice naohýbaná madla, v samotné skříni ale už pro ně nejsou vyvrtané otvory. Pomocí ruční vrtačky, tenkého vrtáčku a šablony s roztečí se tento nedostatek ale dá dobře napravit. Madla je pak nutné z vnitřní strany zakrátit a zakápnout lepidlem. Vhodnější je vyvrtat si otvory ještě před samotným lakovaním vozu, předejde se tak případném odloupnutí laku. Při opatrném vrtání menších průměrů to jde dobře zvládnout i po nalakování.
Do interiéru lze vlepit i cestující a případně dosadit plošnou desku s osvětlením a dekodérem. Vozy lze samozřejmě dál upravit a napatinovat, v tomto období mnohdy jezdily značně špinavé a zašlé.
Pokud o pořízení této stavebnice uvažujete, můžeme doporučit, je vhodná i pro začínající modeláře. Stavebnice je jednoduchá a s několika fotkami skutečných vozů a přiloženým návodem se jistě dostaví pěkný výsledek. Výše uvedené není jediným a správným postupem stavby. Pokud jste se již do výroby pustili, budeme rádi, když se o vaše poznatky s námi podělíte v komentářích zde nebo na našem FB.
Železnice Podbaba
Autoři: Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy
