Pohádka o perníkové chaloupce

Tato nádherná pohádka určitě stojí za zopakování. Starší sourozenci mohou před spaním přečíst předškolákům i rodičům...

Pohádka o perníkové chaloupce na dobrou noc pro rodiče i děti

Byla jednou jedna chaloupka. V chaloupce bydlel dřevorubec se svými dětmi – Jeníčkem a Mařenkou. A že děti byly moc hodné, vzal je tatínek jednoho dne s sebou do lesa na borůvky. Zatímco tatínek se věnoval své práci, Jeníček s Mařenkou sbírali krásné fialové borůvky. Sbírali a sbírali, šli dál a dál do lesa. Fialové borůvky zářily celým lesem.
Děti už dávno měly lahodných borůvek plné džbánky i plná bříška. Na jednom lesním paloučku si proto lehly a usnuly. Vzbudily se až za tmy. Marně hledaly a volaly tatínka. Ztratily se v hlubokém lese.
Děti v temném lese přepadl strach. Chtěly se dostat domů, jenže nevěděly jak. Tu Jeníčka napadlo vylézt na strom a podívat se kolem. A skutečně se podařilo. Jeníček v dáli uviděl světýlko. To je dovedlo až k nádherné chaloupce. Chaloupka byla celá z perníku, zdobil ji marcipán, čokoláda, cukrkandl a všemožné pochoutky. Dětem se hned začaly sbíhat sliny.
Jeníček vylezl na střechu, aby pro sebe i pro Mařenku vyloupl kousek perníku. Jen to zkusil, už z chaloupky vylezla stará ježibaba a spustila: ,,Kdopak mi to tady loupe perníček?" ,,To nic, to jen větříček," zašeptal Jeníček.
Baba zase zmizela v chaloupce, ale jen co Jeníček utrhnul kus perníčku, už tam byla znova. Jeníček se lekl a padl babizně rovnou do náruče. Ta v mžiku chytla i Mařenku a děti odvlekla do své chaloupky.
Chaloupka zevnitř nebyla zdaleka tak krásná jako zvenku. Ježibaba děti zavřela do klece. Sladkostí jim dopřávala velkou měrou, ale jenom proto, aby pěkně tloustly. Sama si totiž na dětech chtěla pochutnat.
A přišel den, kdy děti byly řádně vypasené. Baba se těšila, že si je konečně upeče. Vytáhla lopatu a poručila dětem, aby si na ní sedly. První byla na řadě Mařenka, ale ta vymyslela na zlou babu lest. Když po ní ježibaba chtěla, aby nasedla na lopatu, dělala hloupou: ,,Nikdy jsem na lopatě neseděla. Vždyť já vůbec nevím jak na to." Ježibaba se rozhodla, že jim to předvede.
,,Tak se dobře dívejte, jak se na lopatě sedí," zavřískala baba. Jen co sedla na lopatu, Mařenka s Jeníčkem ji pohotově hodili do pece a zavřeli dvířka. Tak čarodějnice doplatila na to, že chtěla z dětí udělat pečínku. Nakonec se upekla sama. Děti mohly domů!
Tatínek své děti každý den po lese hledal. Procházel ho křížem krážem, aby se s dětmi shledal. A to se povedlo! Když děti vyběhly z perníkové chaloupky do lesa, brzy na tatínka narazily. Celí šťastní se zase všichni vrátili do své chaloupky u lesa. A vůbec nevadilo, že nebyla z perníku.



Autoři: Dům dětí a mládeže Přelouč, okres Pardubice