Chcete si zahrát loutkové divadlo?

Stačí loutka jedna nebo dvě – máme přeci ruce dvě…
Kominík, vodník, sněhulák, Karkulka červená… a kde že loutky mají ruce? No to jsou přeci vaše šikovné prstíky!

Jak na to?

Z barevného papíru si podle nákresu vytvořte tělo, kde vystřihněte dva otvory a hlavu. Barvu volíme podle toho, jakou loutku chceme tvořit. Tělo – kornout slepíme a vystřihneme hlavu. Kolečka na hlavu uděláme dvě a k sobě slepíme. Jen uprostřed – pod pusinkou – necháme kousek neslepený, do něj totiž zasuneme a vlepíme vrch těla (lehce zmáčkneme). Hlavu dotvoříme – vlasy, klobouk, mašli, hrnec… Svou loutku můžete ještě doplnit látkou, třásněmi, štětka kominíka je vytvořena z drátku. Uvidíte, jak se nápady do hlaviček jen pohrnou. Až bude loutka hotová, zahrejte si svůj příběh. Jeden vám nabízíme: Jak vodník ke kapří šupině přišel

Jak vodník ke kapří šupině přišel
Vodník žil dlouhá léta ve Sluníčkovém rybníku. Název vznikl z dobré nálady a taky proto, že se v něm stále zrcadlilo sluníčko, které všechny, kteří v rybníku žili, hřálo u srdíčka. Jednou bylo zataženo – přihnal se velký vítr a všichni měli chmurnou náladu. Na rybníku se objevily vlny a šplouchaly a vyšplouchly na břeh nejstaršího kapra šupináče. A protože byl nejstarší, už neměl tolik síly, aby se docákal zpátky do rybníka. A protože zdejší vodník Smíšek zrovna chytal potěr, který v rozbouřené vodě kmital a měl strach, aby se mu nezatoulal úplně, zaslechl cákání kapra o pomoc. Vykoukl z vody a viděl tu paseku na břehu. Všude tráva, řasy, rákosí… to bylo nepořádku. A v těch řasách byl zamotaný kapr Šupináč. A tak sebral všechny vodnické síly a šup se Šupináčem zpátky do vody. Šupináč mu za odměnu věnoval šupinu, která je nejstarší šupinou ve Sluníčkovém rybníku. Prý vodníka Smíška bude chránit, aby mu nikdy nevyschl vodnický šos.

 

 



Autoři: Dům dětí a mládeže BETA Pardubice